Nejsilnější motor ve Formuli 1

Motor s označením M12 byl nejsilnější motor ve Formuli 1.Tento motor má své kořeny v motoru BMW M10 pro sériový automobil oznámeném v roce 1961. Představíme vám vývoj motoru, jeho technické údaje a jezdce, kteří s tímto motorem, pod kapotou svého vozu, dosáhli výraznějších úspěchů.  

Benevolentní pravidla

Byly doby, kdy byla Formule 1 bez těch všemožných regulací a s minimem pravidel. Mohli jste opravdu postavit vůz jakkoli nejlépe jste zvládli, dát do něj cokoli a jeli jste závodit. Jenže bezpečnost jezdců i diváků se postupně začala stávat větším a větším tématem, a tak se začalo omezovat. Ideální chvíle nastala v roce 1986. Jediným dosud platným omezením ohledně motoru byl jen objem o hodnotě maximálně 1500 kubických centimetrů, ale jinak nic. Počet válců, limit otáček, přeplňování nebo třeba množství paliva (v kvalifikaci) bylo čistě na umu vašich konstruktérů a materiály a jejich zpracování již byly na tak vysoké úrovni, že se dalo dosahovat neskutečných čísel.

Do extrému to dovedli u BMW, kde měl motor s označením M12/13 údajně až 1440 koní (1060 kW). Důležité je tam to slovo údajně, protože prý v té době neexistovala tak silná motorová brzda, která by byla tento výkon schopna změřit. Výkon tak byl vypočítán, jak se říká, od stolu, ale není důvod mu nevěřit, hlavně kvůli extrémní zátěži obrovského turbodmychadla. Prý v kvalifikaci při nejostřejším tempu vydrželo jen jedno kolo, pak vůz zajel ihned do boxů, kde na něj z kýblu chrstli studenou vodu, aby na něj mohli sáhnout, vymontovali jej a hned namontovali jiné. V samotném závodě měl pak vůz výkon lehce snížený, aby byl schopný fungovat více kol po sobě.

Zajímavý původ

Jeden z nejbrutálnějších motorů historie motorsportu má přitom hodně překvapivý původ. Vychází ze sériového motoru M10, který stál u zrodu modelů BMW střední třídy. V roce 1962 se agregát M10 představil světu spolu s novým středním sedanem BMW 1500 "Neue klasse".

Agregát navrhl závodník a inženýr Baron Alex von Falkenhausen a na tehdejší dobu to byl velmi flexibilní motor. Byl navržen tak, že snadno umožnil zvýšit zdvihový objem až na rovné dva litry a tohoto rozsahu BMW hojně využívalo. Kromě verze s objemem 1 499 kubických centimetrů z BMW 1500 se motor objevil ve variantách s objemem 1 573, 1 766 a 1 990 kubíků. Je až k neuvěření, že ve výrobě se motor udržel do roku 1988, shodou okolností tedy do roku, v jehož závěru Formule 1 zakázala přeplňované agregáty, a s nimi tedy i od M10 odvozený závodní motor M12. První verze motoru měla výkon 56 kW, postupně se pak dvoulitrová verze vyšplhala na 96 kW a přeplňované provedení mělo výkon 125 kW. Tedy hodnoty na hony vzdálené formulovým agregátům.

Parametry motoru M12

Ocelový blok z motoru M10 tu byl doplněn hliníkovou hlavou válců se čtyřmi ventily. Čtyřválec měl objem 1 599 ccm (vrtání × zdvih: 89,2 × 60 mm), kompresní poměr 7,5:1 a přeplňován byl nejprve turbodmychadlem KKK, později Garett. Maximální otáčky byly zhruba 11 500 za minutu. Kompletní hmotnost s turbem a mezichladičem (Behr) je asi 170 kilogramů.  

Bloky z ojetiny

Důvod, proč BMW v prvních letech využívalo použité bloky motorů, byl vcelku jednoduchý. U použitých motorů bylo totiž právě používáním a časem odstraněno vnitřní pnutí, které by při přeplňování vysokým tlakem mohlo způsobovat praskání bloků. BMW také bloky skladovalo na dvoře za dílnou, kde byly řadu měsíců ponechány napospas povětrnostním živlům. Odtud také pochází legendy o tom, že technici BMW na bloky močili. Je to možné, těžko to dnes někdo potvrdí, ovšem pokud tak činili, tak nikoli za nějakým účelem. Bloky jednoduše ležely v koutě, kam si čas od času někdo odskočil.

Později už BMW odlévalo pro formulový motor M12/13 bloky vlastní, a to ze speciálně vyvinuté chrom-niklové oceli. Firma také vyvinula určitý způsob "zrání" motoru, který z bloku zbytkové pnutí odstranil mnohem rychleji než letité používání.

Úspěchy motoru M12

Největším úspěchem motoru byla pochopitelně sezona 1983, kdy Piquet získal titul mistra světa i přesto, že vyhrál jen tři závody (úvodní Brazílii a pak až v závěru sezony na Monze a v Brands Hatch). Týmový kolega Patrese vyhrál v tomto roce závěrečnou GP Jihoafrické republiky. Předtím v roce 1982 zaznamenalo BMW jen právě premiérové vítězství v Kanadě. V sezoně 84 dominoval McLaren s motory TAG, Piquet ukořistil jen dvě vítězství (Kanada a Detroit). O rok později stálo BMW na stupínku nejvyšším jen jednou (GP Francie), a to opět díky Piquetovi. V závěrečném roce oficiální účasti pak s motorem BMW zvítězil Gerhard Berger s Bennetonem v předposlední GP Mexika. 

Zdroj technických informací :