Bruce McLaren, zakladatel, jezdec a inovátor

Málokomu se povede v tak mladém věku dosáhnout toho, čeho dosáhl Bruce McLaren.   Pojďme se podívat na zajímavosti z nedávné historie.                                                                                           

Bruce Leslie McLaren (1937–1970) byl novozélandský automobilový závodník, konstruktér a zakladatel jednoho z nejúspěšnějších týmů v historii Formule 1. Od dětství měl blízko k autům, protože jeho rodiče vlastnili autoservis. V devíti letech ho postihla Perthesova nemoc, kvůli které měl jednu nohu kratší a kulhal, což mu však nezabránilo ve splnění jeho závodních snů.   

Závodní kariéra a rané úspěchy

Bruce začal závodit v polovině 50. let na Novém Zélandu a rychle se prosadil. V roce 1958 se dostal do evropské Formule 2 a debutoval ve Formuli 1 s týmem Cooper. V pouhých 22 letech se stal nejmladším vítězem Grand Prix, když v roce 1959 vyhrál závod v americkém Sebringu. V následujícím roce se stal vicemistrem světa, když skončil hned za svým týmovým kolegou a přítelem Jackem Brabhamem.

Kromě Formule 1 se úspěšně účastnil i dalších sérií. V roce 1966 vyhrál slavný závod 24 hodin Le Mans s vozem Ford GT40. Získal také mistrovské tituly v sérii Can-Am (Canadian-American Challenge Cup) v letech 1967 a 1969.

Založení vlastního týmu

V roce 1963 založil vlastní společnost Bruce McLaren Motor Racing Ltd. a v roce 1966 s ní vstoupil do Formule 1. Cílem bylo vytvářet a vyvíjet vlastní závodní vozy, které by kombinovaly rychlost s inženýrskou dokonalostí. Jeho týmová práce a neustálá snaha o inovace se brzy vyplatily. V roce 1968 se stal teprve druhým jezdcem v historii (po Jacku Brabhamovi), který dokázal vyhrát Grand Prix ve voze nesoucím jeho vlastní jméno, a to při Grand Prix Belgie. Bruce McLaren zemřel 2. června 1970 při testování vozu Can-Am na okruhu v Goodwoodu. Jeho odkaz však žije dál v týmu McLaren, který nadále patří k nejdůležitějším a nejúspěšnějším v motorsportu, a to díky hodnotám, které Bruce zavedl – odhodlání, technická dokonalost a týmový duch.

Od průkopnických vozů k legendám

Tým McLaren je bezesporu jedním z nejikoničtějších a nejúspěšnějších týmů v historii Formule 1. Založen v roce 1963 vizionářem Brucem McLarenem, debutoval v F1 v roce 1966. Tým je známý nejen pro své úspěchy a legendární jezdce, ale také pro technologické inovace, které ho posouvaly vpřed.

McLaren M2B a M7A

První monoposty McLarenu, jako byly M2B a M7A, položily základy pro budoucí úspěchy.

McLaren M2B byl odvozen z testovacího vozu M2, který navrhl Robin Herd v roce 1965. Jeho inovativní design zahrnoval lehký a pevný monokok s ocelovými přepážkami a sendvičovými panely z duralu a balzového dřeva. Tento materiál, známý jako „Mallite“, byl inspirován letectvím a dával vozu mimořádnou tuhost. Původně ho poháněl motor Ford V8, ale tým později přešel na lehčí a lépe ovladatelný motor od Scuderia Serenissima. S vozem M2B získal Bruce McLaren první mistrovský bod pro tým při Grand Prix Velké Británie 1966.

McLaren M7A, navržený rovněž Robinem Herdem, který se brzy stal jeho nástupcem Gordon Coppuck, byl dalším velkým krokem kupředu. Jeho monokok byl vyroben z nýtovaného a lepeného hliníku. Vůz debutoval na jaře 1968 s novým továrním jezdcem Denny Hulmem. V sezóně 1968 M7A dominoval, když Bruce McLaren vyhrál v Belgii a Denny Hulme zvítězil v Itálii a Kanadě. Tento vůz se stal prvním skutečně úspěšným monopostem týmu a pomohl McLarenu k druhému místu v Poháru konstruktérů.

Denny Hulme

Denis „Denny“ Clive Hulme, přezdívaný „Medvěd“, byl novozélandský jezdec, který se stal jedním z klíčových pilířů McLarenu v jeho raných letech. Po získání titulu mistra světa s týmem Brabham v roce 1967, přešel k McLarenu. Jeho příchod přinesl týmu nejen zkušenosti mistra světa, ale také spolehlivost a rychlost, která pomohla vozu M7A dosáhnout velkých úspěchů. Sám Hulme měl šanci obhájit titul až do posledního závodu, ale nakonec jej získal Graham Hill. Díky jeho úspěchům a přínosu pro tým je Hulme nedílnou součástí historie McLarenu.

Legendy McLarenu

Během své bohaté historie tým spolupracoval s řadou jezdeckých legend, které zapsaly McLaren do zlaté knihy F1:

Emerson Fittipaldi přinesl týmu první titul mistra světa v roce 1974.

Niki Lauda získal svůj třetí mistrovský titul s McLarenem v roce 1984.

Ayrton Senna a Alain Prost vytvořili v 80. letech jedno z největších rivalství v historii sportu a přinesli týmu dominanci, která trvala několik sezón.

Mika Häkkinen v 90. letech vybojoval pro McLaren dva po sobě jdoucí tituly mistra světa.

Juan Pablo Montoya v sezóně 2005–2006 přestoupil do týmu McLaren. V roce 2005 vyhrál tři Velké ceny, ale dva vynechané závody (vinou zranění) a jedna diskvalifikace v Kanadě mu zajistily bezvadných 60 bodů a celkové skvělé čtvrté místo v poháru jezdců.

Lewis Hamilton v roce 2008 získal další mistrovský titul po dramatickém finále sezóny.

Po těžkých letech, zejména v době partnerství s Hondou, se McLaren vrátil na výsluní. S motory Mercedes se tým znovu dostal na přední příčky a v roce 2024 dokonce vybojoval Pohár konstruktérů. A v letošní sezoně je bezkonkurenčně na první příčce, díky dvojici Lando Norris a Oscar Piastri.